Moje první těhotenství

Už jsem sdílela svoje druhé těhotenství, které nedopadlo úplně nejlépe, tak jsem si říkala, že sem hodím i pár slov o tom prvním.

Začnu tím, že zase připomenu, že jsou to moje zkušenosti a jenom moje, i když se snažím, aby můj názor byl co nejvíc podložen fakty, některé věci se podložit nedají a každá žena těhotenství a porod prožívá úplně jinak (dokonce i různá těhotenství u jedné ženy mohou být úplně jiná).

První těhotenství je pro spoustu lidí strašně děsivé. Všechno začíná otázkami: "Kdy je vhodné mít dítě? Jsem na to připravený/á?" a tak dále.

KDY JE VHODNÉ MÍT DÍTĚ?

Rozhodnutí se vědomě snažit o dítě (a teď se bavíme o někom, kdo ví, že by děti chtěl) má spoustu možných aspektů - máme tu pohled biologie žen a mužů (ano, všichni stárneme), máme tu pohled genetiky, sociální stránku věci (rodina, přátelé, škola, práce, ale i dopady vyššího věku rodičů na sociální postavení dítěte), finanční, mentální... Můžeme si udělat vlastní článek na pro a proti v kolika letech je vlastně obecný ideál na to mít děti, výsledek je ale jasný - vždycky najdete důvod, proč to dítě nemít.

Rozhodnutím mít miminko to sice začíná, ale zdaleka ještě není vyhráno.

Z filmů a seriálů můžeme získat mylnou představu, že z jednoho náhodného pohlavního styku se okamžitě oplodní vajíčko, narodí se dítě (v podstatě to se dá stihnout celé tak ve 3 minutách) a dítě rovnou sedí a žvatlá. Realita je ale hodně hodně jinde. Některé páry se aktivně snaží otěhotnět řadu měsíců, kolikrát i řadu let. A úspěšným otěhotněním to stále teprve začíná.

Začneme malým okénkem do biologie:

KDY JE VŮBEC MOŽNÉ OTĚHOTNĚT?

Každá žena prochází každý měsíc periodickými změnami, které se střídají přibližně každý týden. První týden se počítá fáze menstruační, pak přichází fáze folikulární (která se i překrývá s obdobím menstruace), v této fázi dochází k růstu vaječných buněk a vzniká kvalitní, oplodnění schopné vajíčko, děloha se připravuje na to, aby se do ní vajíčko mohlo uhnízdit. Třetí fáze je fáze ovulační, kdy se uvolňuje vajíčko připravené k oplodnění. Samotná ovulace obvykle trvá jen 2-3 dny. Poslední fáze je premenstruační, vajíčko je pryč a tělo (děloha) se připravuje na "očistu" ve formě menstruace. Pro usnadnění se uvádí na každou z těchto fází týden, ale každá žena má cyklus trochu jiný, každá fáze může začít někdy jindy a být jinak dlouhá.

Otěhotnět je možné při pohlavním styku cca 3 dny před ovulací nebo v průběhu ovulace, pokud vajíčko není připravené nebo poté, co už odejde z těla, k otěhotnění dojít prostě nemůže (takže případy, kdy žena otěhotněla "v průběhu menstruace" znamená, že měla brzy po pohlavním styku (výjimečně i při menstruaci) ovulaci, proto je dobré svůj cyklus znát, když nechcete otěhotnět).

My jsme s manželem (v té době přítelem) oba věděli, že chceme děti (že chceme rodinu jsme věděli dávno před tím, než jsme se vůbec poznali), takže otázka byla, jestli je chceme spolu a kdy? To nám bylo kolem 26 a už v té době jsme kolem sebe viděli páry, které se neúspěšně už měsíce snaží o miminko, nebo se jim daří otěhotnět a hned o něj zase přijdou. Představa byla taková, že se třeba rok budeme snažit, než se to povede, to ale dopadlo úplně jinak a otěhotnět se mi povedlo hned první měsíc, co jsme se začali snažit.

JAK POZNÁM, ŽE JSEM TĚHOTNÁ?

Na internetu můžete najít různé články jako "od chvíle, kdy jsme počali, jsem věděla, že jsem těhotná", "hned druhý den mi začalo být špatně" nebo třeba "už 14 dní před menstruací jsem věděla, že se něco mění". Abych byla zcela upřímná, já jsem měla za svůj život pocit, že "jsem určitě těhotná" už několikrát, nikdy to ale nakonec těhotenství nebylo. Když jsem opravdu otěhotněla, tak jsem necítila vůbec žádnou změnu, naopak jsem si byla 100% jistá, že to nevyšlo a budeme se muset snažit znovu.

Pár dní před tím, než měla přijít menstruace, mě pobolívalo břicho, bylo mi trochu nevolno, měla jsem citlivá prsa - vypadalo to jako blížící se menstruace a já jsem z toho byla otrávená. Navíc už jen pouhým stresem se může stát, že se menstruace opozdí, takže jsem se snažila být co nejvíc v klidu, a když se menstruace o pár dní opozdila, neběžela jsem hned dělat těhotenský test, protože to je jen vyhazování peněz - hladiny hormonů ještě nemusí být tak vysoko, aby to bylo jisté, navíc se může stát, že se vajíčko nechytí a, i přesto, že je oplodněné, nakonec samovolně odejde. Krom toho všeho jsem na sobě pozorovala ještě značnou únavu, byla jsem přejetá, rychle jsem se ztrácela energii, kolikrát jsem si uprostřed dne musela jít na pár hodin lehnout. Ani to není tak neobvyklé, mám nízký tlak a v horkých dnech (které v té době byly) se na mě změny počasí projevují zcela běžně. Takže, nějaké drobné střípky naznačení, že se o těhotenství jednat může, tam byly, ale rozhodně to nebyla žádná dramatická změna nebo něco neobvyklého. Jak jsem říkala už výše, byly dny, kdy jsem si daleko víc myslela, že jsem těhotná, a nebyla jsem, takže na pocity opravdu bohužel nelze spoléhat.

Postupně jsem začínala být hormonální -> emocionální - což si někteří (dokonce mi to jedna paní řekla i do obličeje) vykládají jako že jste naprosto iracionální a "měla bys s tím něco dělat".

Teď okénko mimo těhotenství - se chováte jako p*ča a lidi na to reagují špatně, nemusí to znamenat, že jsou nutně těhotní a emocionální, ale možná je chyba ve vás. Obecně, jakmile někdo začne s větami jako "přestaň vyšilovat", "koukej se uklidnit" nebo "jsi prostě jenom hysterka" uprostřed konverzace, tak je chyba na jejich straně, protože tu konverzaci nezvládají, došly jim argumenty nebo si uvědomili, že udělali chybu a chtějí to hodit na vás. Tohle platí obecně, ne jen v těhotenství.

Zpátky k emocím v těhotenství. V těhotenství je častá únava, ztráta energie, je vám pořád na zvracení, mnohé ženy provází různé bolesti, takže člověk reálně je podrážděnější než normálně (a často si to i sám uvědomuje). I když s vámi dřív nehnul ani nejsrdceryvnější film, můžete zjistit, že najednou se vám v dojemných scénách vyhrnou slzy do očí. Tohle znamená ta emocionalita, všechno je o něco vyostřenější než obvykle (a dokonce to fakt může být jako ve filmech, že v jednu chvíli se smějete a v druhé brečíte), ale není to něco, co úplně můžete ovlivnit (hormony jsou hrozné).

ČEKÁNÍ NA TĚHOTENSKÝ TEST

Čekání je pro mě vždycky hrozně dlouhé, a to i když se jedná o minuty, a teď jsem měla čekat týdny, než bude konečně "po skončení předpokládané menstruace", aby se dal spolehlivě udělat těhotenský test. Naistalovala jsem si několik různých aplikací, které všechny dělaly totéž, abych se ujistila, kdy jsem vlastně měla tu menstruaci mít, a každá aplikace mi tvrdila něco jiného. Jedna, že už mám několik dní zpoždění, jiná že ji mám dostat až "zítra".

Když už nic jiného, rozhodla jsem si, že zkusím alespoň upravit jídelníček a vyřadit jídla, která se nedoporučují. Což byl další zdroj mého zmatení "jezte často ryby, ale některé druhy mohou obsahovat rtuť, tak je nejezte moc často, zařaďte mléčné výrobky alespoň 3x týdně, ideálně ke každému jídlu zeleninu, jezte dost ovoce, ale ne moc cukrů, jezte dost proteinů - ideálně maso, vajíčka - ale pozor na maso a vajíčka (hlavně tepelně neupravené)..." Ve výsledku mi to řeklo, že mohu víceméně dodržovat svůj současný jídelníček, jen přidat víc mléčných výrobků. Výhodou bylo, že mléko mi dost pomáhalo na nevolnosti, takže nebylo problém ho zařadit častěji.

Naštěstí jsem v té době měla co dělat, chodila jsem do práce, do školy, do toho se rodilo naše nové miminko - kniha Vesmírné Nesmírné rýmy, takže byla spoustu práce na úpravách textů, grafice apod. Velkou podporou mi byl můj přítel, podporoval mě ve studiu, s prací, zajímal se, jestli už jsem dostala menstruaci ("Tak co, už tečeš?"), stejně tak jsem tyto věci řešila se svou kamarádkou Míšou. Na jednu stranu jsem byla ráda, že to mám s kým řešit, na druhou stranu jsem se bála, že když to nevyjde, bude to jako "mnoho povyku pro nic".

KONEČNĚ ČAS NA TĚHOTENSKÝ TEST

Konečně jsem se dostala do bodu, kdy bylo 5 dní (asi) po předpokládané menstruaci. Řešila jsem dilema, jestli si test udělat nebo ne (Míša říkala: "Jasně, papírku je jedno, jestli se na něj vyčůráš dneska večer nebo zítra ráno", přítel zase reagovat: "Test? Jaký test?" No, asi z algebry, že jo.). Říkala jsem si, že je možná ještě brzy, ale nechtěla jsem čekat už ani den navíc, tak jsem si test udělala. Kontrolní čárka byla krásně barevná, a v místě testové čárky byl jakýsi velice slaboučký stín. Na jednu stranu jsem si říkala, že tam možná jen chci vidět pozitivní výsledek, na druhou stranu jsem už za svůj život pár negativních testů viděla a byla jsem si jistá, že tohle negativní není.

Věděla jsem, že pozitivní test vůbec nic neznamená, je potřeba těhotenství potvrdit na gynekologii, že vajíčko je pěkně v děloze a ne ve vaječníku. Navíc v prvních 3 měsících je naprosto normální potratit a nemusí to být ničí chyba, prostě se někde něco špatně zkopíruje a vajíčko opustí dělohu samo o sobě.

Takže ani tahle část neproběhla jako ve filmech: "vyčůrala jsem se na papírek, jsem těhotná, všichni slavíme!" Nene, realita byla: "hlavně nevyšiluj, nic není jisté, asi je to pozitivní, hlavně to nikomu neříkej". 

Další krok tedy bylo objednat se k doktorovi, na což jsem musela počkat až na pondělí a pak ještě další týden, než mělo cenu přijít. Aby taky na tom ultrazvuku mohli něco vidět. Další čekání.

VYŠETŘENÍ V TĚHOTENSTVÍ

Skrz těhotenství dostanete doporučení na dva větší ultrazvuky - v prvním trimestru (kolem 12. týdne) a v druhém trimestru (kolem 21. týdne). Tyhle ultrazvuky odhadují rizika dědičných vad, vývojových vad apod. No a pak už záleží na vašem gynekologovi, jak často miminko bude kontrolovat a jaké jsou další možnosti, někteří dokonce nabízí i různé 3D obrázky dětí.

Já jsem vždycky chtěla screening v prvním trimestru a pak i ten ve druhém a pan doktor kontroloval miminko při každé návštěvě (cca 1/měsíc). Někteří říkají, že to ani není tak často potřeba, ale mně se ta jistota toho, že víme, že se vše ubírá správným směrem, vždycky líbila.

Je také dost velký cenový rozdíl mezi doktory, překvapilo mě, když jsem se dozvěděla, kolik si někteří doktoři účtují i za zcela rutinní vyšetření. I třeba to, že si porodnice účtují docela vysoký poplatek za přítomnost partnera u porodu a pak další všemožné nadstandardy, těhotenství obecně je dost drahá sranda. Asi to není úplně překvapující, že se na těhotných ženách, když funguje strach a hormony, dobře vydělává.

Další vyšetření, které se doporučuje všem, je vyšetření na těhotenskou cukrovku. Není to žádná věda, musíte přijít na lačno na odběr krve, pak vás nechají vypít kelímek HODNĚ sladkého pití a pak udělají odběr za hodinu a pak za další hodinu. Jediné, v čem je to nepříjemné, je to, že to prostě trvá - počítejte, že tam tak dvě a půl hoďky budete. Sleduje se, jak si tělo zvládne poradit s cukrem a jak rychle ho rozloží. Na lačno byste měli mít výsledek menší než 5, po hodině menší než 10 a po dvou hodinách menší než 8,5. Pokud byste ji měli, tak přichází jako první na řadu doporučení víc cvičit, úprava jídelníčku a pokud by nic nepomáhalo, tak případně inzulin.

Je potřeba říct, že těhotenská cukrovka je ovlivněna řadou faktorů, v první řadě geneticky, ale taky hraje roli vyšší věk těhotné, nadváha (přip. obezita), alkohol, kouření, nedostatek pohybových aktivit apod. Jsou hubené ženské, které těhotenská cukrovka postihne, a jsou ženy s nadváhou, které ji nikdy nemají. Těhotenská cukrovka se také po skončení těhotenství "sama vyřeší" (jediné, co z toho plyne, je, že žena, která těhotenskou cukrovku má, má větší riziko, že se u ní vyvine i normální cukrovka, narozdíl od ostatních žen).

Já jsem těhotenskou cukrovku neměla.

Kdy to říct v práci?

Pracovala jsem v té době na základní škole a práce mě bavila, konečně jsem začínala mít pocit, že to dělám dobře, vedle toho jsem trochu bojovala v práci na první pomoci, ale to nebyla žádná novinka. Čím dál tím víc jsem cítila, jak mi chybí energie a jak jsem unavená, nechtěla jsem ale nic hlásit, dokud nebudu na konci třetího měsíce (ideálně po screeningu v prvním trimestru, protože jsme se s přítelem hned shodli, že kdyby se objevil nějaký problém už takhle a začátku, radši to zkusíme znovu). Snažila jsem se proplouvat oběma prácemi tak, abych dělala svou práci jak nejlépe umím a zároveň nevyčuhovala, což bylo na ZUŠce v pohodě, na první pomoci to byl dost oříšek, protože jsem hodně kreativní člověk, který o své práci přemýšlí, a to ne všude je vždy oceněno (ale o tom zase někdy jindy).

Hodně jsem se oznámení těhotenství v práci bála, protože je to strašně nejisté - sice jste těhotná, máte to potvrzené na velkém screeningu, ale stále to nemusí vyjít a co pak? Když už se se mnou třeba nebude počítat? Co když potratím někde cestou? Co když to miminko nepřežije porod? Na druhou stranu je zase fér říct to co nejdřív, aby se mohli v práci včas zařídit. Na první pomoci jsem musela oznámit, že jsem těhotná, už někdy ve třetím měsíci (byla jsem k tomu lehce dotlačena, protože "osobní" nebo "rodinné" důvody nejsou dostatečný důvod pro nejistotu při potvrzování účasti na kurzu), na ZUŠce jsem to oznamovala až po velkém screeningu (který byl na konci listopadu, pak začalo vánoční šílenství, takže až v lednu po vánocích).

Celkově to těhotenství proběhlo dost ukázkově až k porodu, ale protože mi všichni říkají, že píšu příliš dlouhé články a zatím jsme jen tak nějak prošli těhotenství, tak porod necháme až na příště :)