Proč poslední dobou trpím při čtení knih

Možná mnozí z vás stejně jako já měli v době koronavirové krize možnost víc číst. Zde je článek o tom, proč to pro mne osobně bylo někdy spíš k vzteku než k radosti. 

Jestli budu mít čas, podložím zmíněný fenomén výzkumem. Teď ale k věci.

Nevím, jak vás, ale mne, jakožto člověka vysokoškolsky vzdělaného a mládež vzdělávajícího, dohání k šílenství, když jsou knihy napsané s gramatickými chybami.  A o to více, když jde o knihy odborné. Obvykle jsou to totiž chyby týkající se učiva 5. a 6. třídy základní školy, nejde tedy vůbec o žádný gramatický špek. 

Já pochopím, že někdo udělá překlep nebo něco přehlédne, taky jsme se Sirénami vydali knihu a nějaké chyby v ní i po několika korekturách zůstaly. Ale pokud se nějaká očividná chyba vyskytuje na každé třetí stránce a nejlépe se ještě opakuje ta samá dokola, tak to není překlep, ale neznalost. 

Sama dělám korektury, vím, že to není nic snadného a je náročné nic nepřehlédnout. Také si ale z tohoto důvodu raději vše, čím si nejsem jistá, ověřím, než to odevzdám zadavateli. Nebo větu přeformuluji, aby tam ten jev nebyl. Čeština má spoustu možností.

Za poslední půl rok jsem snad kromě díla Karla Čapka nenarazila na knihu z 20. či 21. století, ve které by se neopakovala jedna z následujících chyb:

Shlédnout film - NE. Shlédneme dolů z věže (směr shora dolů), film nebo televizi můžeme pouze ZHLÉDNOUT. A ne, nefunguje argument, že "co KDYBYCHOM se na tu televizi dívali z výšky" - prostě ne, se Z se to píše a tečka. Na naší základce se toto poprvé učí v 5. ročníku!!!

Díky/kvůli - tady jde již o trochu náročnější učivo (6. nebo 7. ročník ZŠ...). Takže, jak to je správně? Jednoduché. Obojím vyjadřujeme nějaký důsledek, ovšem význam je zcela opačný:

KVŮLI nepozornosti řidiče došlo k nehodě. - Nehoda je všeobecně vnímána jako NEGATIVNÍ důsledek. Sem tedy skutečně patří "kvůli". Používáme ho vždy, když chceme vyjádřit, že to, co se stalo, způsobilo něco nepěkného. Další příklad: KVŮLI tomu, že jsou v knihách pravopisné chyby, nejspíš přestanu číst. - NECHCI přestat číst, bude to pro mě negativní důsledek.

DÍKY včasnému příjezdu záchranky se ale podařilo všechny účastníky nehody dopravit do nemocnice včas a nikdo nezemřel. - To, že nikdo neumřel, je POZITIVNÍ. "Díky" používáme tehdy, když chceme poděkovat (ano, proto "díky"), že se stalo něco pěkného. Někdo něco udělal dobře, vlastně ho tím chválíme. Další příklad: DÍKY tomu, že jsem vám zde látku vysvětlila, ji teď už budete znát a nebudete chybovat.  - Předpokládám, že pro každého je dobrým výsledkem, že nebude dělat chyby.

Prosím, nechvalte tedy řidiče za to, že způsobil dopravní nehodu. Na tom opravdu není co chválit.  A nedívejte se na filmy shora dolů jen proto, ABYSTE to mohli psát špatně. 

O výskytu "bysme", "by jsme", "by jste" a podobných nechutností snad ani raději psát nebudu, protože naši čtenáři jistě ví, že ŽÁDNÉ "BYSME" a "BY JSTE" NEEXISTUJE. To je mimochodem učivo 6. ročníku ZŠ. 

Tyhle nechutné tvary se ale naštěstí v knihách neobjevují. Protože, upřímně, pokud tohle někdy v knize uvidím, asi budu s křikem prchat do bezpečí, protože apokalypsa se blíží.

Vaše Miška Liška